O dědictví po čarodějnici

,

Vítek s Pavlínkou šli do lesa na jahody.

Čarodějnice je tam polapila a zavlékla domů, zavřela je do komůrky a krmila vodou a chlebem. Když Pavlínka vyrostla, vzala si ji ke kuchyni a učila ji pod komínem čarovat.

Když se Pavlínka naučila čarovat, prováděla divy divoucí, že se jí sama čarodějnice bála.

Jedenkrát si děvče pomyslilo, aby byla s bratrem pohromadě, tam a tam. I stalo se. Čarodějnice nemeškala, začarovala a už jim, byla v patách.

Pavlínka po druhé začarovala, aby byla kapličkou a bratr v té kapličce obrázkem. Stalo se. Čarodějnice nemohla do kapličky i podfoukla ji, až se vzňala plamenem a sesula se.

Na zbořeništi vyskakovaly modré plamínky sem a tam, až se spáleniště propadlo. V jámě byla zlatá truhlička. Pavlínka s Vítkem truhličku otevřeli. Byla plna drahých kamenů.

Pod drahými kameny bylo na ceduličee napsáno:

Kopej, hledej hlouběji
do devátého kolena;
mimo vnuka
a pravnuka
u sirotka,
vedle máti
a pramáti;
kolem vdovy
nad dědou
a pradědou;
na trlici
dvě lavice
i oslice,
vedle osla
jdou opice.
Supy, šupy, šup —
kdo v to věří,
ten je hňup!

V pohádce je: