Poslední přidané

Pohádky jsou řazeny od nejnověji přidané dolů. Nejvíce oblíbené naleznete zde. Hvězdičku můžete přidat i vy! Přejeme Vám krásné počtení a dětem dobrou noc :)

Za Otakárkem

Jeník vyšel si na louku. Brzy zahlédl několik bělásků. Pustil se za nimi, chtěje některého lapit pod klobouček. Však motýlkové byli chytřejší než on, všichni mu uletěli.

Pojednou uzřel Jeník na květu velikého, krásného motýle žluté barvy, jehož zadní křidélka podobala se ocásku vlaštovky.

,,Otakárek!" zašeptal Jeník a oči se mu zaleskly. ,,Toho musím dostat!"

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

Rezka na cestách

Veveřice Rezka vyslechla kdysi hovor dvou pocestných, kteří se usadili ve stínu lesa. Povídali si navzájem, co všechno na svých cestách viděli a zažili.

Rezku už dávno omrzel jednotvárný, temný les. Bylo tam sice dosti potravy, avšak málo zábavy, leda že se mohla prohánět s družkami po stromech. Zatoužila spatřit klidné vísky, úrodné lány polí, lučiny, zahrady, potoky, rybníky, řeky, veliká města; zatoužila poznat, jak žijí lidé v obydlených místech.

Rozhodla se tedy, že se dá na cesty.

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

O princi Loudálkovi

Jiřinka vyšla si na procházku do polí, kde vlnilo se obilí jako zelené jezero. Posléze usedla do trávy podle zdi, jež oddělovala od polí spustlou zahradu. Vůkol bylo ticho; jen mušky bzučely Jiřince okolo hlavy.

Děvče zahledělo se do šumícího obilí, jímž probíhal neviditelný čtverák větřík.

Náhle zaslechla nad sebou slabý hlásek: „Pomoz mi, dobrá dívenko!"

Jiřinka vstala a udiveně se rozhlížela. Neviděla nikoho. Domnívajíc se, že snad někdo za zdí v zahradě dovolává se její pomoci, dívala se přes kamennou hradbu do zanedbaného sadu. Nikde živé duše!

Hodnocení: 
Average: 2 (1 hlas)

Jak šlo vejce na vandr

Za starých časů stalo se, že šlo vejce na vandr. Když tak jde na ten vandr, potká je vůl: „Kam jdeš?" ptá se ho.

„Jdu na vandr", odpoví vejce. „I já jdu, budeme dva", řekl vůl a šli dále. Potkali koně.

,,Kam jdete?"
„Jdeme na vandr".
„I já jdu, budeme tři“.

Šli dále, potkali kočku. I ta šla s nimi; bylo jich čtvero. Zase šli dále, potkala je kačice. I ta šla s nimi; bylo jich patero. Šli dále, potkali moráka.
„Kam jdete všeci ?"
„Jdeme na vandr".
„I já půjdu s vámi, bude nás víc". Bylo jich šestero.

Hodnocení: 
Average: 1.9 (7 hlasů)

O Smolíčkovi

Smolíček byl malý hošík a byl u jednoho jelena, který měl zlaté parohy. Jelen chodíval na pastvu a vždycky když odcházel, přikazoval Smolíčkovi, aby zavřel a nikoho nepouštěl. Smolíček vždy měl zavříno, a dlouho nikdo na dvéře nezaklepal.

Jednoho dne ale kdosi na dvéře zaklepal, a když se Smolíček ptal, kdo to, ozvaly se zvenčí líbezné hlásky:

,,Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám svou sedničku,
jen dva prstečky tam strčíme,
jen co se ohřejeme,
hned zas půjdeme".

Hodnocení: 
Average: 2.5 (6 hlasů)

Stránky