Poslední přidané

Pohádky jsou řazeny od nejnověji přidané dolů. Nejvíce oblíbené naleznete zde. Hvězdičku můžete přidat i vy! Přejeme Vám krásné počtení a dětem dobrou noc :)

Hrnečku, vař!

V jedné vsi byla chudá vdova a měla dceru. Zůstávaly v staré chalupě s doškovou roztrhanou střechou a měly na půdě několik slepic. Stará chodila v zimě do lesa na dříví, v létě na jahody a na podzim na pole sbírat a mladá nosila do města vejce na prodej, co jim slepice snesly. Tak se spolu živily.

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

O Zlatovlásce

Byl jeden král, a byl tak rozumný, že i všem živočichům rozuměl, co si povídali. A poslouchejte, jak se tomu naučil. Přišla k němu jednou nějaká stará babička, přinesla mu v košíku hada a povídá, aby si ho dal ustrojit: když ho sní, že bude všemu rozumět, co které zvíře v povětří, na zemi i ve vodě mluví. Tomu králi se to líbilo, že bude umět, co nikdo neumí, dobře babičce zaplatil a hned poručil sloužícímu, aby mu tu rybu k obědu připravil: „Ale,“ prý, „ať jí ani na jazyk nevezmeš, sic mi to svou hlavou zaplatíš!“

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

O zelené žabce

U tichého zálivu mořského na severu stála rybářská chatrč, jejíž majetník jmenoval se Jansen. Chudý ten rybář měl jedinou dcerušku Magdu.

Magda milovala jednotvárné, skalnaté pobřeži, milovala krásné moře; ještě větší láskou však Inula ke svým rodičům. Ač byla ještě věku útlého, přec jen její bystrý rozoumek chápal, že jejím rodičům nedaří se tak dobře, jako bohatému Kristianovi.

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

Za Otakárkem

Jeník vyšel si na louku. Brzy zahlédl několik bělásků. Pustil se za nimi, chtěje některého lapit pod klobouček. Však motýlkové byli chytřejší než on, všichni mu uletěli.

Pojednou uzřel Jeník na květu velikého, krásného motýle žluté barvy, jehož zadní křidélka podobala se ocásku vlaštovky.

,,Otakárek!" zašeptal Jeník a oči se mu zaleskly. ,,Toho musím dostat!"

Hodnocení: 
Average: 1 (6 hlasů)

Rezka na cestách

Veveřice Rezka vyslechla kdysi hovor dvou pocestných, kteří se usadili ve stínu lesa. Povídali si navzájem, co všechno na svých cestách viděli a zažili.

Rezku už dávno omrzel jednotvárný, temný les. Bylo tam sice dosti potravy, avšak málo zábavy, leda že se mohla prohánět s družkami po stromech. Zatoužila spatřit klidné vísky, úrodné lány polí, lučiny, zahrady, potoky, rybníky, řeky, veliká města; zatoužila poznat, jak žijí lidé v obydlených místech.

Rozhodla se tedy, že se dá na cesty.

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

Stránky