Ó, radostné cestování!
Děti byly samy doma.
„Čím si budeme hrát?" otázala se starší Mařenka.
„Budeme vozit panenku", radil vtipný Karlíček, a malá Jarmilka, tleskajíc ručkama, radostně opakovala: „Budeme vozit panenku!"
Pohádky jsou řazeny od nejnověji přidané dolů. Nejvíce oblíbené naleznete zde. Hvězdičku můžete přidat i vy! Přejeme Vám krásné počtení a dětem dobrou noc :)
Děti byly samy doma.
„Čím si budeme hrát?" otázala se starší Mařenka.
„Budeme vozit panenku", radil vtipný Karlíček, a malá Jarmilka, tleskajíc ručkama, radostně opakovala: „Budeme vozit panenku!"
Polesný Purcner hlídal oboru. Jednou chodí sem tam oborou a dívá se. Co tak kouká, zaslechne najednou, jakési škrtání a crkání.
„To je jistě nějaký špačíček'", pomyslil si a šel hned tam, odkud zvuky zaléhaly. Nemýlil se. U velké jedle, která měla husté větve až k samé zemi, uviděl mladého špačíčka.
Špačíček chudinka nebyl ještě ani načisto opeřen.
I politoval Purcner sirotečka, odvalil kámen, vybral pod ním ukryté dešťovky a dával je pískleti do měkkého zobáčku. Špačíček byl hladov a proto chtivě hltal.
Oj, což je nám blaze, věru,
že je mezi námi
babička má, usměvavá,
s písní, s pohádkami!
Skrčíme se ku babičce
pěkně ve chumáči,
a babička vypravuje
k smíchu a zas k pláči.
Ach, babička vypravuje
tak milými slovy,
jak slepička pomáhala
bratru kohoutkovi.
O dítěti osiřelém —
ta je smutná, pane!
sotva začne, po tváři nám
drobná slza kane.
Potom začne o Palečku,
o maličkém hošku:
kdo pak by se při té zkazce
nerozesmál trošku!
Kohoutek a slepička vyšli si spolu do obory na oříšky.
Kohoutek řekl: „Co kdo z nás najde, bude oběma na polovic".
„Tak dobře!" odpověděla slepička. Hrabala, hrabala, vyhrabala jadýrko a upřímně se s kohoutkem o ně rozdělila.
Potom vyhrabal kohoutek taky jádro, ale byl lakomý, chtěl je čerstvě sám pohltit, aby slepička nevěděla, a jádro mu uvázlo v krčku.
„Běž honem, slepičko, přines vody, sic umru!"
Jak to řekl, převalil se na zemi, nožkama vzhůru. Slepička běžela pro vodu ke studánce:
Byli tři bratříčkové — stehlíčkové. Jeden se jmenoval Dobráček, druhý Mlsálek, třetí Zlostníček.
Zaletěli kdysi do zahrady, jejíž majetník se zálibou pěstoval cizokrajné stromy, keře a byliny. Zahrada byla však nyní již zpustlá, neboť po úmrtí majetníka měla býti na stavební místo. Již bylo znáti, že tu řádí pily a sekery, neboť stromoví již značně prořídlo.
Stehlíčkové poletovali se stromu na strom, zvědavě si všechno okukujíce. Tu a tam něco sezobli.