Dlouhé pohádky

  • Podžerák, Volák a Lapák

    Jeden táta měl tři syny; nejstaršímu bylo Martin, druhému Matěj a nejmladšímu Michal. Všichni tři byli odrostlí, když se jedenkráte táta rozstonal a za několik dní k smrti se chystal.

    Číst dál …

  • Jirka s kozou

    Byl jeden král a měl dceru, a tu nemohl žádný rozesmát, byla pořád smutná. Tak ten král povídal, komu se podaří, aby se zasmála, tomu že ji dá.

    Číst dál …

  • Rozum a Štěstí

    Jednou potkalo se štěstí s Rozumem na nějaké lávce. „Vyhni se mi!“ řeklo Štěstí. Rozum byl tehdáž ještě nezkušený, nevěděl, kdo komu se má vyhýbat; i řekl: „Proč bych já se ti vyhýbal? Nejsi ty lepší než já.“

    Číst dál …

  • Jiříkova pouť za doktorem Sluníčkem

    Byl podzimní mlhavý den. Nikde človíčka, ptáček nepřelétl, zvuk se neozval. Jiřík zadíval se oknem. Na maminku myslil, na její nemoc.

    Číst dál …

  • Tři zlaté vlasy děda Vševěda

    Bylo – nebylo: byl jednou jeden král, který se rád honil po lesích za zvěři. Jednou taky se pustil daleko za jelenem a zabloudil. Byl sám a sám, přišla noc a král byl rád, že našel na mýtině chalupu. Zůstával tam uhlíř.

    Číst dál …

  • O Zlatovlásce

    Byl jeden král, a byl tak rozumný, že i všem živočichům rozuměl, co si povídali. A poslouchejte, jak se tomu naučil. Přišla k němu jednou nějaká stará babička, přinesla mu v košíku hada a povídá, aby si ho dal ustrojit: když ho sní, že bude všemu rozumět, co které zvíře v povětří, na zemi i ve vodě mluví.

    Číst dál …

  • Dlouhý, Široký a Bystrozraký

    Byl jeden král, a byl už starý a neměl než jednoho syna. Jednou toho syna k sobě povolal a řekl mu: „Můj milý synu! víš dobře, že zralé ovoce opadává, aby udělalo místo jinému. Má hlava už taky dozrává a snad už brzy na ni slunce svítit nebude

    Číst dál …

  • O třech králích

    Tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar, vzali kadidlo a myrhu a šli do světa hledat Jezulátko. Cesty neznali, k Betlému zabloudili.

    Číst dál …

  • Jak se učil Honzík latinsky

    ,Táto“, povídal Honzík jednoho dne, ,,já už nechci být tak sprostým člověkem, chci být pánem“. ,,O vůli je hej, já bych si také dal říci, kdyby někdo velkým pánem udělal; ale víš-li pak, Honzíku, že musí pán umět Iatinsky?“

    Číst dál …

  • O čem Ctibor nevěděl

    Je noc. V dětském pokoji není skoro ničeho viděti. Ale Ctibor už nespí. Brzy na levý, brzy na pravý bok se převalí, tu se skrčí, tu opět nožky jako preclík svine a zase je překládá. Horko je mu. Chůva večer do kamen naložila.

    Číst dál …