Nejlepší pohádky

Babička a vnučka

Jindřiška měla bohaté rodiče. Tím velice zpyšněla; na chudší lidi navykla si pohlížeti z vysoka. Rodičům však zůstala utajena tato nepěkná vlastnost dcerušky; jinak by ji byli pokárali.

Dívčinka byla také marnivá. Zakládala si na svém zevnějšku, chlubila se svým pěkným oděvem, a když ji nikdo neviděl, se zálibou zhlížívala se v zrcadle.

Hodnocení: 
Average: 5 (26 hlasů)

O třech králích

Tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar, vzali kadidlo a myrhu a šli do světa hledat Jezulátko.

Cesty neznali, k Betlému zabloudili.

Když za pozdní noci vyšli z hlubokého lesa, přišli k jedné vesnici. Znaveni cestou a umdleni tíhou nádob, ve kterych měli vonné dary pro syna božího, pociťovali hlad a žízeň. I zaklepali v dědině na dvéře krajního domku, aby si vyprosili pohostinství.

Hodnocení: 
Average: 5 (1 hlas)

Miládčina první loutka

Baruška dostala sestřičku — roztomilé, buclaté děťátko. Když jí poprvé ukázali holčičku, zavinutou v bílé peřince, s háčkovanou čepičkou na malé hlavince, Baruška nevěděla radostí, má-li se smát či plakat. A hned prosila maminku, aby směla sestřičku pochovat. Matka jí s úsměvem vyhověla.

„Však ty se jí dost nachováš i nakolíbáš, až tě to omrzí!" řekla žertem.

„Maminko, ona mne nikdy neomrzí!'' tvrdila Baruška. „Vždyť ji mám tak ráda!"

A hýčkajíc děťátko na rukou, náhle se k němu sklonila a políbila je na hebkou tvářičku.

Hodnocení: 
Average: 5 (20 hlasů)

Jak Honza němčil

Táta přijel z města Brna a povídá Honzovi, že tam páni pořád jen německy mluví, že to musí býti řeč tuze prospěšná.
,,Jeden z nich - měl dlouhé šosy na kabátě a vysoký klobouk na hlavě - tvrdil dokonce, že ta naše řeč už brzy pomine. A tak ti to povídám, co bys se té němčině přiučil, abys nezůstal ve světě hlupcem!" Tak poučoval tatík nemoudrého synka.

Honza k tomu svolil. Máma mu napekla buchet a táta ho zavedl do Brna na tu němčinu. Když Honza buchty vyjedl, co od mámy měl, zastesklo se mu i šel domů. Přijda domů pravil, že už umí německy.

Hodnocení: 
Average: 5 (1 hlas)

O Brokovi

Jarmilce přinesl Ježíšek hezoučkou knížku s malovanými obrázky domácích zvířat. Dívenka měla ráda zviřátka; proto ji tento dárek od Ježíška zvláště potěšil. Mnohá zviřátka v knížce vyobrazená hned jmenovala; kterých dosud neznala, tatíček jí ochotně pověděl jejich jména. Jarmilka si je zapamatovala a nikdy si je nezmýlila.

Když už všem ukázala knížku, vzpomněla si na jejich velikého psa Broka, jenž byl jí vždy milým a trpělivým společníkem.

Zavolala jej k sobě: „Pojď sem, Broku, něco ti ukážu!"

Hodnocení: 
Average: 4.9 (39 hlasů)

Stránky