Nejlepší pohádky

O kohoutkovi a slepičce

Kohoutek a slepička vyšli si spolu do obory na oříšky.

Kohoutek řekl: „Co kdo z nás najde, bude oběma na polovic".

„Tak dobře!" odpověděla slepička. Hrabala, hrabala, vyhrabala jadýrko a upřímně se s kohoutkem o ně rozdělila.

Potom vyhrabal kohoutek taky jádro, ale byl lakomý, chtěl je čerstvě sám pohltit, aby slepička nevěděla, a jádro mu uvázlo v krčku.

„Běž honem, slepičko, přines vody, sic umru!"

Jak to řekl, převalil se na zemi, nožkama vzhůru. Slepička běžela pro vodu ke studánce:

Hodnocení: 
Average: 4.6 (152 hlasů)

O princi Datlovi

Chystal se dobrý Kristus Pán,
že vstoupí na nebesa.
I vzkázal ptákům naposled,
ať přijdou z pole, z lesa;
ať přijde stehlík, velký pán, i vrabčák žebrák šedý,
ať přiletí se rozloučit
s přítelem naposledy.

Měl Kristus ptáky tuze rád,
to každý ptáček věděl.
Když kázal zbožným zástupům,
roj ptačí kolem seděl a
poslouchal a poslouchal.
I to je pravda jistá,
že jeden střízlík sedl si
na ruku Pána Krista.

Hodnocení: 
Average: 4.6 (9 hlasů)

Petr lakomec

Za onoho času, když Pán Ježíš se svatým Petrem chodili po širokém světě, všelicos se jim na cestě přihodilo.
Jednou přišli do vesnice a měli oba hlad; i povídá Pán Ježíš: „Petře, jdi, kup mléka!"
„I ne mléka, pane, raději koupím homolek", žádal Petr, který rád homolky jedl.
„Staniž se ti dle vůle; zde máš peníze a kup tři homolky!"

Hodnocení: 
Average: 4 (1 hlas)

Jak šel Honza do služby

Honza s Dobšem šli do města služby hledat. Cestou našli rorzkřápaný džbán, potom brašnu a na konec dudy.
,,Nech to ležet", povidá Dobeš
,,Proč bych nechával? Kdož ví k čemu to bude dobré!" odpověděl Honza.
Šli dál, až přišli k potoku.
To mám žízeň !" stýskl si Dobeš a napil se.
Honza také se napil, ale nabral si vody ještě do toho křápu a do brašny nasypal oblásků.
,,Nač to zase? smál se Dobeš.
,,Lepší plná nežli prázdná", odvětil Honza.
Přišli do hustého lesa a že už byla noc, vysoukali se na dub, neboť se báli vlků.

Hodnocení: 
Average: 3.1 (7 hlasů)

Slíbil pán, kožuch dám

Sešli se kozáci v krčmě a vesele popíjeli vodku. Za chvíli vejde stará žebračka, u dveří se postaví, naslouchá a myslí si:

„Dobře jsem přišla. Holoubci jsou veselí, to jistě kápne po tvrdém dolárku, a ten nejbujnější snad i červoncja (dukát) podaruje".

Začala stařena očenášky odříkávat, ustavičně vzdychala, pokašlávala. Ale kozáci žebračky si nevšímali, hrubě na ni nepohlédli.

Dodala si babka kuráže, přistoupi blíž a prosí:

„Velkomožní panáčkové, podarujte grošíkem, Bohorodičku budu prosit, by vám přála stálé zdraví, štastné panování, veselé vojování".

Hodnocení: 
Average: 3 (2 hlasů)

Stránky