Nejvíce komentované

O kohoutkovi a slepičce

Kohoutek a slepička vyšli si spolu do obory na oříšky.

Kohoutek řekl: „Co kdo z nás najde, bude oběma na polovic".

„Tak dobře!" odpověděla slepička. Hrabala, hrabala, vyhrabala jadýrko a upřímně se s kohoutkem o ně rozdělila.

Potom vyhrabal kohoutek taky jádro, ale byl lakomý, chtěl je čerstvě sám pohltit, aby slepička nevěděla, a jádro mu uvázlo v krčku.

„Běž honem, slepičko, přines vody, sic umru!"

Jak to řekl, převalil se na zemi, nožkama vzhůru. Slepička běžela pro vodu ke studánce:

Hodnocení: 
Average: 4.7 (197 hlasů)

O třech králích

Tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar, vzali kadidlo a myrhu a šli do světa hledat Jezulátko.

Cesty neznali, k Betlému zabloudili.

Když za pozdní noci vyšli z hlubokého lesa, přišli k jedné vesnici. Znaveni cestou a umdleni tíhou nádob, ve kterych měli vonné dary pro syna božího, pociťovali hlad a žízeň. I zaklepali v dědině na dvéře krajního domku, aby si vyprosili pohostinství.

Hodnocení: 
Average: 4.7 (26 hlasů)

Červená karkulka

Jednou bylo malé sličné děvčátko, které každý miloval, jakmile je uviděl, nejraději pak je měla babička; nevěděla, co by jen milému děvčátku z lásky darovala. Jednou mu nadělila čepeček z červeného sametu, a poněvadž mu tak dobře slušel, a ono také nic jiného na hlavě nosit nechtělo, pojmenovali je „Červená karkulka“. Jednou řekla matka Červené karkulce: „Běž, tu máš koláč a láhev vína, dones to babičce, je nemocná a slabá, to ji posilní. Ale bud hodná, neohlížej se po všem, když přijdeš do jizby, a nezapomeň dát „dobrýtro“.

Hodnocení: 
Average: 2.1 (7 hlasů)

Otesánek

V chalupě na konci vesnice u lesa žili muž a žena. Byli chudí, ale přece si stále přáli děťátko.

"Buďte rádi, že děti nemáte," říkali lidé, "vždyť sami nemáte co jíst!" Ale oni odpovídali: "Když se najíme my, najedlo by se i naše dítě. Jen kdybychom nějaké měli."

Hodnocení: 
Average: 3.9 (24 hlasů)

O veliké řepě

Byli dva výměnkáři, stařeček a stařenka.

Přišlo jaro, s jarem oračky, kopačky a setí.

Povídá stařeček: „Víš ty co, maminko, letos uspoříme si práce. Všecko řepné semeno zasejeme na jednu hromadu v zahrádce pod okny!“

„A hlavatici nepřesadíme, ale všecku stáli necháme", přisvědčovala stařenka.

„To bude veliká řepa!" těšili se oba, „celou zimu z ní budeme mít jídel dost“.

Jak řekli, tak vykonali.

Hodnocení: 
Average: 4.8 (19 hlasů)

Stránky