TOPlist

Nejvíce komentované

O kohoutkovi a slepičce

Kohoutek a slepička vyšli si spolu do obory na oříšky.

Kohoutek řekl: „Co kdo z nás najde, bude oběma na polovic".

„Tak dobře!" odpověděla slepička. Hrabala, hrabala, vyhrabala jadýrko a upřímně se s kohoutkem o ně rozdělila.

Potom vyhrabal kohoutek taky jádro, ale byl lakomý, chtěl je čerstvě sám pohltit, aby slepička nevěděla, a jádro mu uvázlo v krčku.

„Běž honem, slepičko, přines vody, sic umru!"

Jak to řekl, převalil se na zemi, nožkama vzhůru. Slepička běžela pro vodu ke studánce:

Hodnocení: 
Average: 4.6 (126 votes)

Miládčina první loutka

Baruška dostala sestřičku — roztomilé, buclaté děťátko. Když jí poprvé ukázali holčičku, zavinutou v bílé peřince, s háčkovanou čepičkou na malé hlavince, Baruška nevěděla radostí, má-li se smát či plakat. A hned prosila maminku, aby směla sestřičku pochovat. Matka jí s úsměvem vyhověla.

„Však ty se jí dost nachováš i nakolíbáš, až tě to omrzí!" řekla žertem.

„Maminko, ona mne nikdy neomrzí!'' tvrdila Baruška. „Vždyť ji mám tak ráda!"

A hýčkajíc děťátko na rukou, náhle se k němu sklonila a políbila je na hebkou tvářičku.

Hodnocení: 
Average: 5 (20 votes)

O divotvorné řepě

Byli dva výměnkáři, stařeček a stařenka.

Přišlo jaro, s jarem oračky, kopačky a setí.

Povídá stařeček: „Víš ty co, maminko, letos uspoříme si práce. Všecko řepné semeno zasejeme na jednu hromadu v zahrádce pod okny!“

„A hlavatici nepřesadíme, ale všecku stáli necháme", přisvědčovala stařenka.

„To bude veliká řepa!" těšili se oba, „celou zimu z ní budeme mít jídel dost“.

Jak řekli, tak vykonali.

Hodnocení: 
Average: 4.8 (17 votes)

O dědictví po čarodějnici

Vítek s Pavlínkou šli do lesa na jahody.

Čarodějnice je tam polapila a zavlékla domů, zavřela je do komůrky a krmila vodou a chlebem. Když Pavlínka vyrostla, vzala si ji ke kuchyni a učila ji pod komínem čarovat.

Když se Pavlínka naučila čarovat, prováděla divy divoucí, že se jí sama čarodějnice bála.

Jedenkrát si děvče pomyslilo, aby byla s bratrem pohromadě, tam a tam. I stalo se. Čarodějnice nemeškala, začarovala a už jim, byla v patách.

Hodnocení: 
Average: 3 (59 votes)

Přítel pudlík

Adolf se rozstonal, a jeho nemoc byla zlá. Měl velikou horkost, hlava ho bolela, pozbyl chuti k jídlu, v noci blouznil.

Jeho dobří rodiče vytrpěli o něho mnoho strachu.

Díky jejich péči a zkušenosti lékařově hoch konečně vyvázl z nebezpečí. Bolesti a horečka zmizely, slabost v údech však dosud nepolevila. Poněvadž Adolf po všecku nemoc nepožil téměř ničeho kromě léku, svařené, ochlazené vody a trochy mléka, pociťoval nyní veliký hlad. Lékař však přísně zakázal, aby mu nedávali do syta se najíst, zejména ne pokrmů méně stravitelných.

Hodnocení: 
Average: 1.1 (32 votes)

Babička a vnučka

Jindřiška měla bohaté rodiče. Tím velice zpyšněla; na chudší lidi navykla si pohlížeti z vysoka. Rodičům však zůstala utajena tato nepěkná vlastnost dcerušky; jinak by ji byli pokárali.

Dívčinka byla také marnivá. Zakládala si na svém zevnějšku, chlubila se svým pěkným oděvem, a když ji nikdo neviděl, se zálibou zhlížívala se v zrcadle.

Hodnocení: 
Average: 5 (26 votes)

O čem Ctibor nevěděl

Je noc.
V dětském pokoji není skoro ničeho viděti. Ale Ctibor už nespí. Brzy na levý, brzy na pravý bok se převalí, tu se skrčí, tu opět nožky jako preclík svine a zase je překládá. Horko je mu. Chůva večer do kamen naložila. Strhl přikrývku s prsou, ruce dal na podušku za hlavu.

Hodnocení: 
Average: 1 (4 votes)

Jak Honza němčil

Táta přijel z města Brna a povídá Honzovi, že tam páni pořád jen německy mluví, že to musí býti řeč tuze prospěšná.
,,Jeden z nich - měl dlouhé šosy na kabátě a vysoký klobouk na hlavě - tvrdil dokonce, že ta naše řeč už brzy pomine. A tak ti to povídám, co bys se té němčině přiučil, abys nezůstal ve světě hlupcem!" Tak poučoval tatík nemoudrého synka.

Honza k tomu svolil. Máma mu napekla buchet a táta ho zavedl do Brna na tu němčinu. Když Honza buchty vyjedl, co od mámy měl, zastesklo se mu i šel domů. Přijda domů pravil, že už umí německy.

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

Jak se učil Honzík latinsky

,Táto", povídal Honzík jednoho dne, ,,já už nechci být tak sprostým člověkem, chci být pánem".

,,O vůli je hej, já bych si také dal říci, kdyby někdo velkým pánem udělal; ale víš-li pak, Honzíku, že musí pán umět Iatinsky?"

I což je o latinu, půjdu do světa a naučím se latinsky dost brzy".

,,Myslíš-li, že je to tak snadná věc, jdi a zkoušej".

Hodnocení: 
Average: 3 (24 votes)

Ó, radostné cestování!

Děti byly samy doma.

„Čím si budeme hrát?" otázala se starší Mařenka.

„Budeme vozit panenku", radil vtipný Karlíček, a malá Jarmilka, tleskajíc ručkama, radostně opakovala: „Budeme vozit panenku!"

Hodnocení: 
Average: 3 (8 votes)

Stránky

© Staré pohádky 2020