Nejvíce komentované

O kohoutkovi a slepičce

Kohoutek a slepička vyšli si spolu do obory na oříšky.

Kohoutek řekl: „Co kdo z nás najde, bude oběma na polovic".

„Tak dobře!" odpověděla slepička. Hrabala, hrabala, vyhrabala jadýrko a upřímně se s kohoutkem o ně rozdělila.

Potom vyhrabal kohoutek taky jádro, ale byl lakomý, chtěl je čerstvě sám pohltit, aby slepička nevěděla, a jádro mu uvázlo v krčku.

„Běž honem, slepičko, přines vody, sic umru!"

Jak to řekl, převalil se na zemi, nožkama vzhůru. Slepička běžela pro vodu ke studánce:

Hodnocení: 
Average: 4.7 (188 hlasů)

O třech králích

Tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar, vzali kadidlo a myrhu a šli do světa hledat Jezulátko.

Cesty neznali, k Betlému zabloudili.

Když za pozdní noci vyšli z hlubokého lesa, přišli k jedné vesnici. Znaveni cestou a umdleni tíhou nádob, ve kterych měli vonné dary pro syna božího, pociťovali hlad a žízeň. I zaklepali v dědině na dvéře krajního domku, aby si vyprosili pohostinství.

Hodnocení: 
Average: 4.7 (25 hlasů)

O veliké řepě

Byli dva výměnkáři, stařeček a stařenka.

Přišlo jaro, s jarem oračky, kopačky a setí.

Povídá stařeček: „Víš ty co, maminko, letos uspoříme si práce. Všecko řepné semeno zasejeme na jednu hromadu v zahrádce pod okny!“

„A hlavatici nepřesadíme, ale všecku stáli necháme", přisvědčovala stařenka.

„To bude veliká řepa!" těšili se oba, „celou zimu z ní budeme mít jídel dost“.

Jak řekli, tak vykonali.

Hodnocení: 
Average: 4.8 (19 hlasů)

Miládčina první loutka

Baruška dostala sestřičku — roztomilé, buclaté děťátko. Když jí poprvé ukázali holčičku, zavinutou v bílé peřince, s háčkovanou čepičkou na malé hlavince, Baruška nevěděla radostí, má-li se smát či plakat. A hned prosila maminku, aby směla sestřičku pochovat. Matka jí s úsměvem vyhověla.

„Však ty se jí dost nachováš i nakolíbáš, až tě to omrzí!" řekla žertem.

„Maminko, ona mne nikdy neomrzí!'' tvrdila Baruška. „Vždyť ji mám tak ráda!"

A hýčkajíc děťátko na rukou, náhle se k němu sklonila a políbila je na hebkou tvářičku.

Hodnocení: 
Average: 5 (20 hlasů)

Jak šlo vejce na vandr

Za starých časů stalo se, že šlo vejce na vandr. Když tak jde na ten vandr, potká je vůl: „Kam jdeš?" ptá se ho.

„Jdu na vandr", odpoví vejce. „I já jdu, budeme dva", řekl vůl a šli dále. Potkali koně.

,,Kam jdete?"
„Jdeme na vandr".
„I já jdu, budeme tři“.

Šli dále, potkali kočku. I ta šla s nimi; bylo jich čtvero. Zase šli dále, potkala je kačice. I ta šla s nimi; bylo jich patero. Šli dále, potkali moráka.
„Kam jdete všeci ?"
„Jdeme na vandr".
„I já půjdu s vámi, bude nás víc". Bylo jich šestero.

Hodnocení: 
Average: 2.5 (11 hlasů)

Stránky