Nejvíce komentované

Hrnečku, vař!

V jedné vsi byla chudá vdova a měla dceru. Zůstávaly v staré chalupě s doškovou roztrhanou střechou a měly na půdě několik slepic. Stará chodila v zimě do lesa na dříví, v létě na jahody a na podzim na pole sbírat a mladá nosila do města vejce na prodej, co jim slepice snesly. Tak se spolu živily.

Hodnocení: 
Average: 4.3 (6 hlasů)

Jak šlo vejce na vandr

Za starých časů stalo se, že šlo vejce na vandr. Když tak jde na ten vandr, potká je vůl: „Kam jdeš?" ptá se ho.

„Jdu na vandr", odpoví vejce. „I já jdu, budeme dva", řekl vůl a šli dále. Potkali koně.

,,Kam jdete?"
„Jdeme na vandr".
„I já jdu, budeme tři“.

Šli dále, potkali kočku. I ta šla s nimi; bylo jich čtvero. Zase šli dále, potkala je kačice. I ta šla s nimi; bylo jich patero. Šli dále, potkali moráka.
„Kam jdete všeci ?"
„Jdeme na vandr".
„I já půjdu s vámi, bude nás víc". Bylo jich šestero.

Hodnocení: 
Average: 3.1 (18 hlasů)

Slíbil pán, kožuch dám

Sešli se kozáci v krčmě a vesele popíjeli vodku. Za chvíli vejde stará žebračka, u dveří se postaví, naslouchá a myslí si:

„Dobře jsem přišla. Holoubci jsou veselí, to jistě kápne po tvrdém dolárku, a ten nejbujnější snad i červoncja (dukát) podaruje".

Začala stařena očenášky odříkávat, ustavičně vzdychala, pokašlávala. Ale kozáci žebračky si nevšímali, hrubě na ni nepohlédli.

Dodala si babka kuráže, přistoupi blíž a prosí:

„Velkomožní panáčkové, podarujte grošíkem, Bohorodičku budu prosit, by vám přála stálé zdraví, štastné panování, veselé vojování".

Hodnocení: 
Average: 3.3 (8 hlasů)

O dědictví po čarodějnici

Vítek s Pavlínkou šli do lesa na jahody.

Čarodějnice je tam polapila a zavlékla domů, zavřela je do komůrky a krmila vodou a chlebem. Když Pavlínka vyrostla, vzala si ji ke kuchyni a učila ji pod komínem čarovat.

Když se Pavlínka naučila čarovat, prováděla divy divoucí, že se jí sama čarodějnice bála.

Jedenkrát si děvče pomyslilo, aby byla s bratrem pohromadě, tam a tam. I stalo se. Čarodějnice nemeškala, začarovala a už jim, byla v patách.

Hodnocení: 
Average: 3 (83 hlasů)

O jednom polesném, co měl špačíčka panáčka

Polesný Purcner hlídal oboru. Jednou chodí sem tam oborou a dívá se. Co tak kouká, zaslechne najednou, jakési škrtání a crkání.

„To je jistě nějaký špačíček'", pomyslil si a šel hned tam, odkud zvuky zaléhaly. Nemýlil se. U velké jedle, která měla husté větve až k samé zemi, uviděl mladého špačíčka.

Špačíček chudinka nebyl ještě ani načisto opeřen.

I politoval Purcner sirotečka, odvalil kámen, vybral pod ním ukryté dešťovky a dával je pískleti do měkkého zobáčku. Špačíček byl hladov a proto chtivě hltal.

Hodnocení: 
Average: 4.3 (3 hlasů)

Stránky