Že je všude hodných i nehodných lidí, o tom se Petr, choďe s Pánem Ježíšem, často přesvědčil.
Jednou přišli pozdě večer do vsi. Pán Ježíš chtěl žádat noclehu v nejchudší chalupě, ale Petr prosil mistra, aby šli do některého z velkých statků: tam že bývá všeho dost, že dostanou zajisté dobrou večeři a nocleh.
Pán Ježíš Petrovi nebránil, řka mu, aby šel. Ale sám zůstal před tou chudou chaloupkou sedět. Petr šel do statku, který byl ze všech největší.
Jedenkráte zase, když chodil Ježíš se svatým Petrem po tom „širokém údolí“, přišli na rozcestí, kde se mnoho cest křižovalo. Nevěděli, kterou se dát k nejbližší vesnici nebo městečku.
„Počkej, Pane, tamto vidím na poli sedláka ležet: zeptám se ho, a on poví, kudy bychom se dali", řekl Petr. Jak řekl, tak udělal.
Muž ten ležel na břichu a hověl si.
Když se ho Petr ptal, nedal mu po dvakrát ani odpovědi, po třetí zdvihl líně nohu řka: „Tam tudy!" a více se ani nehnul.
Jarmilce přinesl Ježíšek hezoučkou knížku s malovanými obrázky domácích zvířat. Dívenka měla ráda zviřátka; proto ji tento dárek od Ježíška zvláště potěšil. Mnohá zviřátka v knížce vyobrazená hned jmenovala; kterých dosud neznala, tatíček jí ochotně pověděl jejich jména. Jarmilka si je zapamatovala a nikdy si je nezmýlila.
Když už všem ukázala knížku, vzpomněla si na jejich velikého psa Broka, jenž byl jí vždy milým a trpělivým společníkem.
Zavolala jej k sobě: „Pojď sem, Broku, něco ti ukážu!"
Jednou zase šel Pán Ježiš s Petrem navštívit Martu, k níž se začasté s učedníky svými scházel. Když šli po ulicích města Jeruzalema, potkali děvče chudobné sice, ale čistě ošacené. Petr si jí hrubě ani nevšiml, ale když zašla, pravil Ježíš: ,,Hodná to panna!"
Okus dále potkali zase děvče v drahých šatech přistrojené. Když zašla, povídá Petr: „To je pěkná panna."
Ježíš mlčel.
,,Ale, Pane, když šlo prvé to děvče chatrně přistrojené mimo, pochválil jsi ji, a toto děvče zdá se, že se ti nelíbí. Proč?"
,,Podíval jsi se těm pannám na nohy, Petře ?
Jednou zase šel Pán Ježíš vesnicí, a tu viděl starého žebráka plačícího vycházet ze vrat velkého statku.
„Proč pláčeš, stařečku?" ptá se ho Pán Ježíš.
,,Oh, pane, hlad mám a nemohu se kouska chleba doprosit. Všade mají selky práci v konopí, každá mne odbývá, že nemá kdy, a žádná nechce si vzít tolik času, co potřeba drobet chleba ukrojit", naříkal si žebrák.
Ježíš řekl mu, aby posečkal, a sám vešel do statku, odkud byl dříve žebrák vyšel. Selka se služkami svazovala konopí, jež do močidla chystaly. Pán Ježíš prosil jí o kousek chleba.