Nejvíce komentované

Rezka na cestách

Veveřice Rezka vyslechla kdysi hovor dvou pocestných, kteří se usadili ve stínu lesa. Povídali si navzájem, co všechno na svých cestách viděli a zažili.

Rezku už dávno omrzel jednotvárný, temný les. Bylo tam sice dosti potravy, avšak málo zábavy, leda že se mohla prohánět s družkami po stromech. Zatoužila spatřit klidné vísky, úrodné lány polí, lučiny, zahrady, potoky, rybníky, řeky, veliká města; zatoužila poznat, jak žijí lidé v obydlených místech.

Rozhodla se tedy, že se dá na cesty.

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

Proč roste dvojí konopí

Jednou zase šel Pán Ježíš vesnicí, a tu viděl starého žebráka plačícího vycházet ze vrat velkého statku.
„Proč pláčeš, stařečku?" ptá se ho Pán Ježíš.
,,Oh, pane, hlad mám a nemohu se kouska chleba doprosit. Všade mají selky práci v konopí, každá mne odbývá, že nemá kdy, a žádná nechce si vzít tolik času, co potřeba drobet chleba ukrojit", naříkal si žebrák.

Ježíš řekl mu, aby posečkal, a sám vešel do statku, odkud byl dříve žebrák vyšel. Selka se služkami svazovala konopí, jež do močidla chystaly. Pán Ježíš prosil jí o kousek chleba.

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

Za Otakárkem

Jeník vyšel si na louku. Brzy zahlédl několik bělásků. Pustil se za nimi, chtěje některého lapit pod klobouček. Však motýlkové byli chytřejší než on, všichni mu uletěli.

Pojednou uzřel Jeník na květu velikého, krásného motýle žluté barvy, jehož zadní křidélka podobala se ocásku vlaštovky.

,,Otakárek!" zašeptal Jeník a oči se mu zaleskly. ,,Toho musím dostat!"

Hodnocení: 
Average: 1 (4 hlasů)

O princi Loudálkovi

Jiřinka vyšla si na procházku do polí, kde vlnilo se obilí jako zelené jezero. Posléze usedla do trávy podle zdi, jež oddělovala od polí spustlou zahradu. Vůkol bylo ticho; jen mušky bzučely Jiřince okolo hlavy.

Děvče zahledělo se do šumícího obilí, jímž probíhal neviditelný čtverák větřík.

Náhle zaslechla nad sebou slabý hlásek: „Pomoz mi, dobrá dívenko!"

Jiřinka vstala a udiveně se rozhlížela. Neviděla nikoho. Domnívajíc se, že snad někdo za zdí v zahradě dovolává se její pomoci, dívala se přes kamennou hradbu do zanedbaného sadu. Nikde živé duše!

Hodnocení: 
Average: 2 (1 hlas)

Jiříkova pouť za doktorem Sluníčkem

Byl podzimní mlhavý den. Nikde človíčka, ptáček nepřelétl, zvuk se neozval.
Jiřík zadíval se oknem. Na maminku myslil, na její nemoc. Slyšel, jak lékař pravil k nemocné: ,,Jak se daří, matko?"
,,Ale, pane doktore", vzdychla si nemocná, ,,už to lepší nebude"
„I bude, jen co přijde jaro! To počasí nyní není pro nemocné, paní Zima všecko moří; ale doktor Sluníčko, ten všecko uzdraví".
,,Prosím, kde najdu pana doktora Sluníčka?" zeptal se Jiřík nenadále.

Hodnocení: 
Average: 3 (20 hlasů)

Stránky