Nejvíce komentované

Tři zlaté vlasy děda Vševěda

Bylo - nebylo: byl jednou jeden král, který se rád honil po lesích za zvěři. Jednou taky se pustil daleko za jelenem a zabloudil. Byl sám a sám, přišla noc a král byl rád, že našel na mýtině chalupu. Zůstával tam uhlíř. Král povídá, jestli by ho chtěl z lesa na cestu vyvést, že mu dobře zaplatí. - "I rád bych s vámi," řekl uhlíř, "ale tu vidíte, žena se mi právě čeká, nemohu odejít. A kam byste taky v noci? Lehněte si na půdu na seno a ráno vás doprovodím:" - Brzy potom se narodil uhlířovi synáček. Král ležel na půdě, nemohl usnout. O půlnoci pozoroval dole ve světnici nějaké světlo.

Hodnocení: 
Average: 4.9 (7 hlasů)

O koze

Sedlák měl kozu, a ta byla tuze mlsná. Jednoho dne ji vedla selka na pastvu. Když přišla domů, ptal se sedlák kozy: ,,Nu, kozičko, jak jsi se napásla?"
,,Ba, napásla, nic jsem se nenapásla; selka seděla se mnou na suché mezi, a já jsem nic nedostala. Mám hlad".
Sedlák šel na selku a hodně se s ní vyvadil, že kozu nenapásla.
Druhý den šla s ní dcera a na nejtučnější pastvu ji vedla, aby jen nenaříkala, že má hlad.
Přišly domů, a sedlák se ptal: ,,Nu, kozičko, jak jsi se napásla ?"

Hodnocení: 
Average: 3.5 (15 hlasů)

O Zlatovlásce

Byl jeden král, a byl tak rozumný, že i všem živočichům rozuměl, co si povídali. A poslouchejte, jak se tomu naučil. Přišla k němu jednou nějaká stará babička, přinesla mu v košíku hada a povídá, aby si ho dal ustrojit: když ho sní, že bude všemu rozumět, co které zvíře v povětří, na zemi i ve vodě mluví. Tomu králi se to líbilo, že bude umět, co nikdo neumí, dobře babičce zaplatil a hned poručil sloužícímu, aby mu tu rybu k obědu připravil: „Ale,“ prý, „ať jí ani na jazyk nevezmeš, sic mi to svou hlavou zaplatíš!“

Hodnocení: 
Average: 4.5 (4 hlasů)

O zelené žabce

U tichého zálivu mořského na severu stála rybářská chatrč, jejíž majetník jmenoval se Jansen. Chudý ten rybář měl jedinou dcerušku Magdu.

Magda milovala jednotvárné, skalnaté pobřeži, milovala krásné moře; ještě větší láskou však Inula ke svým rodičům. Ač byla ještě věku útlého, přec jen její bystrý rozoumek chápal, že jejím rodičům nedaří se tak dobře, jako bohatému Kristianovi.

Hodnocení: 
Average: 5 (4 hlasů)

O Smolíčkovi

Smolíček byl malý hošík a byl u jednoho jelena, který měl zlaté parohy. Jelen chodíval na pastvu a vždycky když odcházel, přikazoval Smolíčkovi, aby zavřel a nikoho nepouštěl. Smolíček vždy měl zavříno, a dlouho nikdo na dvéře nezaklepal.

Jednoho dne ale kdosi na dvéře zaklepal, a když se Smolíček ptal, kdo to, ozvaly se zvenčí líbezné hlásky:

,,Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám svou sedničku,
jen dva prstečky tam strčíme,
jen co se ohřejeme,
hned zas půjdeme".

Hodnocení: 
Average: 3.3 (12 hlasů)

Stránky