Kubíček hrdina

,

Za vsí hráli si hoši na vojáky. Jaroušek správců byl jenerálem, Toník bubeníkem, Váša praporečníkem, Jenda a Petr vojíny.
Byl tu ještě jeden bojovník: Kubíček šenkýřův. Hoch ten se velice rád vychloubal, že dovede, co jiní, a také že by nikdy se nebál ani strašidel, ani loupežníků. Když se stal také ,,vojákem”, nadýmal se, že by každého nepřítele zahnal.

,,Seknul bych ho šavlí, hned by se svalil!” povídá.
Smáli se mu, že dřevěnou šavlí málo by toho nasekal; že však také jejich zbraně kromě Jarouškovy šavle nebyly o nic lepší, raději umlkli.

Jaroušek cvičil své vojsko: jak mají vojáci kráčet, jak se mají krýt před nepřítelem, jak mají na něho útočit. Kdysi vytáhli proti nepříteli; tím byly vzdálené křoviny. Jenerál Jaroušek prohlásil, že je nutno dříve se přesvědčit, kolik je těch nepřátel; proto vyslal tam Kubíčka. Hoch vzal do ruky šavličku a hnal se ke křovinám.

,,Jen ať se proti mně postaví – všechny zaženu!” volal kurážně.

Právě, když jenerál vytýkal bubeníkovi, že špatně tluče paličkami a Váša že příliš klátí praporem, blížil se Kubíček ke plotu. Tam batolila se housátka pod dohledem dvou hus. Jak husy uzřely chlapce, hned se sykotem hnaly se na něho.

Teď se ukázalo hrdinství Kubíčkovo. Kvapně zastrčil šavličku do motouzu, aby mu nepřekážela, a strachem hnán prchal před kejhalkami. Přelezl plot a schoval se do houští. Posléze podařilo se mu jinou stranou vyhnouti se štěbetavým útočnicím.

Když jej jeho druhové uzřeli, přivítali jej smíchem. Viděli jeho hrdinství – a teď se mu posmívali, že se nebojí husy ale jenom když je na pekáči!


V pohádce je: