bída

Byli dva bratři, jeden velmi bohatý, druhý velmi chudý. Jednou hlídal chudý svému bohatému bratru snopy na poli a seděl pod kupkou; spatřil bílou ženu, sbírala klasy, ježto zůstaly na záhonech, a zastrkávala do kupek. Když pak až k němu došla, chytil ji za ruku a tázal se ji, co je zač a co tu dělá? ­ "Já jsem tvého bratra Štěstí a sbírám ztracené klásky, aby měl víc pšenice." ­ "A prosím tě, kdepak je moje Štěstí?" otázal se chudý. ­ "Na východě," řekla bílá žena a zmizela.

U tichého zálivu mořského na severu stála rybářská chatrč, jejíž majetník jmenoval se Jansen. Chudý ten rybář měl jedinou dcerušku Magdu.

Magda milovala jednotvárné, skalnaté pobřeži, milovala krásné moře; ještě větší láskou však Inula ke svým rodičům. Ač byla ještě věku útlého, přec jen její bystrý rozoumek chápal, že jejím rodičům nedaří se tak dobře, jako bohatému Kristianovi.