Že je všude hodných i nehodných lidí, o tom se Petr, choďe s Pánem Ježíšem, často přesvědčil.
Jednou přišli pozdě večer do vsi. Pán Ježíš chtěl žádat noclehu v nejchudší chalupě, ale Petr prosil mistra, aby šli do některého z velkých statků: tam že bývá všeho dost, že dostanou zajisté dobrou večeři a nocleh.
Pán Ježíš Petrovi nebránil, řka mu, aby šel. Ale sám zůstal před tou chudou chaloupkou sedět. Petr šel do statku, který byl ze všech největší.
Jednou šli zase vesnicí a tu slyšeli z chalupy veselý zpěv a píštalu; i ptali se mimojdoucího vesničana, co se tam slaví, a on jim pověděl, že veselka chalupníkovy dcery.
Řekl tedy Ježíš Petrovi: ,,Pojd, Petře, vejdeme k mladým manželům, popřejeme jim štěstí a dáme dárek do hospodářství; avšak pamatuj, Petře, kromě chleba a soli ničeho nepřijmeme, poněvadž to jsou lidé chudí“.
Jednou šel Petr velmi zamyšlen vedle mistra svého, až tu najednou povidá: „Pane, musí to být přece krásná věc, být Pánembohem; kýž bych jen půl dne byl Pánembohem, pak bych zase rád byl Petrem !"
Ježíš se usmál a povídá: „Staň se ti dle vůle: od té chvíle až do večera jsi jako Pánbůh".
Docházeli právě k vesnici, z níž vyhánělo selské děvče hejno hus. Vyhnavši je na louku, pospíchalo zase ke vsi.
„Hej, děvče, což necháš ty husy samy a nebudeš jich pást?" ptá se Petr děvčete.
Za onoho času, když Pán Ježíš se svatým Petrem chodili po širokém světě, všelicos se jim na cestě přihodilo.
Jednou přišli do vesnice a měli oba hlad; i povídá Pán Ježíš: „Petře, jdi, kup mléka!"
„I ne mléka, pane, raději koupím homolek", žádal Petr, který rád homolky jedl.
„Staniž se ti dle vůle; zde máš peníze a kup tři homolky!"