vlk

Červená karkulka

Jednou bylo malé sličné děvčátko, které každý miloval, jakmile je uviděl, nejraději pak je měla babička; nevěděla, co by jen milému děvčátku z lásky darovala. Jednou mu nadělila čepeček z červeného sametu, a poněvadž mu tak dobře slušel, a ono také nic jiného na hlavě nosit nechtělo, pojmenovali je „Červená karkulka“. Jednou řekla matka Červené karkulce: „Běž, tu máš koláč a láhev vína, dones to babičce, je nemocná a slabá, to ji posilní. Ale bud hodná, neohlížej se po všem, když přijdeš do jizby, a nezapomeň dát „dobrýtro“.

Hodnocení: 
Average: 2.1 (7 hlasů)

O Bodrikovi

Pastýř mel starého psa, kterého volal Bodrikem.

Bodrik byl velmi stár, neměl už ani jediného zubu, kulhal a po těle měl plno jizev od vlčích zubů. Byl vždy věrným pastýřovým přítelem a neohroženým obhájcem stáda. Ale cože, když byl stár!

„Se starým psem na. smetisko," řekl jednoho dne pastýř, „nač chovat starou psinu, vždyť může mladý ovce zavracet a strážit'“.

Vyhnali tedy starého Bodrika na smetisko a nedali mu ani žrát; mladého nakrmili a vypustili, aby hlídal.

Hodnocení: 
Average: 4.9 (47 hlasů)