voják

Kubíček hrdina

Za vsí hráli si hoši na vojáky. Jaroušek správců byl jenerálem, Toník bubeníkem, Váša praporečníkem, Jenda a Petr vojíny.
Byl tu ještě jeden bojovník: Kubíček šenkýřův. Hoch ten se velice rád vychloubal, že dovede, co jiní, a také že by nikdy se nebál ani strašidel, ani loupežníků. Když se stal také ,,vojákem", nadýmal se, že by každého nepřítele zahnal.

,,Seknul bych ho šavlí, hned by se svalil!" povídá.
Smáli se mu, že dřevěnou šavlí málo by toho nasekal; že však také jejich zbraně kromě Jarouškovy šavle nebyly o nic lepší, raději umlkli.

Hodnocení: 
Average: 4 (34 hlasů)

Slíbil pán, kožuch dám

Sešli se kozáci v krčmě a vesele popíjeli vodku. Za chvíli vejde stará žebračka, u dveří se postaví, naslouchá a myslí si:

„Dobře jsem přišla. Holoubci jsou veselí, to jistě kápne po tvrdém dolárku, a ten nejbujnější snad i červoncja (dukát) podaruje".

Začala stařena očenášky odříkávat, ustavičně vzdychala, pokašlávala. Ale kozáci žebračky si nevšímali, hrubě na ni nepohlédli.

Dodala si babka kuráže, přistoupi blíž a prosí:

„Velkomožní panáčkové, podarujte grošíkem, Bohorodičku budu prosit, by vám přála stálé zdraví, štastné panování, veselé vojování".

Hodnocení: 
Average: 3.3 (8 hlasů)