Z luhů pohádek
-
Sluncepán a Měsícpán
Byli dva mladí lidé a měli se rádi. Ona byla jako holubička, on jako sokolík. Jeho jmenovali Jeník, ji Hanuška. Hanuščin otec byl bohatý zeman, Jeníkův otec byl chudý pastýř. Ale z toho si Hanuška nic nedělala, třebas byl Jeník chudý, jen když byl šumný. ,,Ale co tomu otec řekne?”
-
Podivná pohádka
Pavel vypůjčil si od spolužáka obrázkovou knihu, v níž střídaly se básničky, povídky a pohádky s články poučnými: přírodopisnými, dějepisnými, zeměpisnými. ,,Podívej se, Katuško, to bude čtení! A těch obrázků!”
-
Podžerák, Volák a Lapák
Jeden táta měl tři syny; nejstaršímu bylo Martin, druhému Matěj a nejmladšímu Michal. Všichni tři byli odrostlí, když se jedenkráte táta rozstonal a za několik dní k smrti se chystal.
-
Ztracený míč
Hrála si Anička na louce míčem. Byl to pěkný míč – dárek tatíčkův; střídaly se na něm pruhy červené s modrými.
-
Jak se udrák udobřil
Malá Madlička odjela se svými rodiči k letnímu pobytu na venek. Ubytovali se v přívětivém statečku, kam dojeli pozdě odpoledne. Madlička byla dlouhou cestou unavena; už se ani nemohla dočkati, až ulehne do postýlky.
-
Chlapec a vlk
Byl malý chlapec sirota, a ten šel k sedlákovi, co měl jen jednoho koně, sloužit za koňara. Sedlák ho přijal a dal mu toho koně pást, ale přikázal mu, když ho na pastvu vedl, aby naň měl dobrý pozor, by mu ho vlk nesežral.
-
Nevítaný zákazník
U Valentů měli tři děti: Oldřicha, Boženku a Emilku. Přijel k nim strýček z Prahy a přivezl jim hračky. Dětem nejvíce líbil se kupecký krám, pozůstávající z poličky s přihrádkami, mosazného hmoždíře a mosazných vah.
-
O Peckovi
V jedné dědině žil člověk, o kterém říkali, že je sprostáček; nebyl také nikdy ani dvě míle za pecí, a proto mu říkali i Pecko. Ubohý Pecko byl každému na posměch, každý kout jím vytřeli, a kde kdo měli ho za blázna; ale on ani kuřeti neublížil.
-
O koze
Sedlák měl kozu, a ta byla tuze mlsná. Jednoho dne ji vedla selka na pastvu. Když přišla domů, ptal se sedlák kozy: ,,Nu, kozičko, jak jsi se napásla?”
-
Jiříkova pouť za doktorem Sluníčkem
Byl podzimní mlhavý den. Nikde človíčka, ptáček nepřelétl, zvuk se neozval. Jiřík zadíval se oknem. Na maminku myslil, na její nemoc.
-
O zelené žabce
U tichého zálivu mořského na severu stála rybářská chatrč, jejíž majetník jmenoval se Jansen. Chudý ten rybář měl jedinou dcerušku Magdu. Magda milovala jednotvárné, skalnaté pobřeži, milovala krásné moře; ještě větší láskou však Inula ke svým rodičům.
-
Za Otakárkem
Jeník vyšel si na louku. Brzy zahlédl několik bělásků. Pustil se za nimi, chtěje některého lapit pod klobouček. Však motýlkové byli chytřejší než on, všichni mu uletěli. Pojednou uzřel Jeník na květu velikého, krásného motýle žluté barvy