O Peckovi

,

V jedné dědině žil člověk, o kterém říkali, že je sprostáček; nebyl také nikdy ani dvě míle za pecí, a proto mu říkali i Pecko. Ubohý Pecko byl každému na posměch, každý kout jím vytřeli, a kde kdo měli ho za blázna; ale on ani kuřeti neublížil.

Jednou šel do kostela a tu slyší, kterak pan farář káže: ,,Kdo kráčí cestou trnovou, že přijde do nebe“.

Sprostáček, když domů přišel, pravil ženě: ,,Ženo já půjdu do nebe!“

,,I s pánem Bohem!“ odpověděla žena, upekla mu černou buchtu a za dvéře ho vyprovodila. Pomyslila si při tom: ,,Však ty se brzo vrátíš!“

Pecko, pamětliv slov knězových, nešel cestou, kudy jiní šli, ale volil jíti přes kamení, trní a bodláčí v pevné důvěře, že přijde do nebe. Lidé se mu smáli, ale on na ně nedbal. Dlouho chodil, sedrán byl, zemdlen až k smrti a nebe nenašel.

Tu jedenkráte, lačen a žízniv padl u dveří jednoho kláštera. Vrátný ho našel a dovedl do kláštera. Dali mu jíst a pít a řekli mu, chce-li tam zůstat, nechť zůstane, že může býti topičem. Sprostáček myslel vida krásné komnaty, že se mnichové celý den modlí, jedí, pijí a v pěkné zahradě se procházejí, že to již je v tom nebi.

Zůstal tam. Když se páni najedli, také Pecko dostal na svou misku; jaktěživ se neměl tak dobře a tak dobrých jídel neokusil. Jednou zalezl si se svojí miskou do postranní chodby, kde visel starý krucifix dřevěný. Pecko si sedl k němu a dlouho se naň díval, potom pravil útrpně: ,,Nebožáku, jakýs ty hubený! Proč ti v tom nebi nedají něco jíst? Pojď a pojez se mnou!“ A přistrčiv mísku blíže ke kříži položil k ní i svoji lžíci, aby Kristovi jako hosti přednost dal.

A s kříže sehnul se Kristus a pojedl s ním. Od té doby Pecko vždy se svou miskou ke kříži přisedl a dříve, než sám byl okusil, jemu podal. Nikdo o tom nevěděl. Mnichové se chodili do kostela modlit, pak si hleděli svého; starého kříže a sprostáčka si nevšímali.

Jednoho dne hledal vrátný Pecku, a tu našel ho sedět v postranní chodbě pod starým křížem, ale na kříži viděl zářícího Krista a slyšel, jak sprostáčkovi povídá: ,,Dnes budeš ty u mne na hostině“.

I běžel vrátný k převorovi a povídal mu, co viděl a slyšel. Ustrnulí mnichové pospíchali do chodby, vzali sprostáčka mezi sebe, dovedli do nejpěknější světnice a tam se ho na všecko ptali. Když jim Pecko vše pověděl, tu poznali, že je člověk Bohu milý a že ho Bůh chce k sobě povolat. Připravili ho k smrti, a ještě ten den sproštáček pokojně skonal.


Vydáno

,

V pohádce je: